Aztécký kalendář: koloběh života v plynutí času

Není kalendář jako kalendář… Ten, který používáme v dnešní podobě, se rozhodně nedá přirovnávat k mystickému pojetí zaznamenávání a měření času z dob Aztéků. A i přesto, že se původ aztéckého kalendáře datuje do dávných dob, budí i v současnosti velkou pozornost. Jeho zpracování uchvátí na první pohled, nahlédnutí do symboliky vyvolává údiv, vědomosti v něm zachycené znázorňují nekonečný koloběh života v plynutí času a stálost odvěkých životních pravd.

Ve středu aztéckého kalendáře se nachází vyobrazení Boha Slunce Tonatiuha se sevřenými pěstmi v podobě spárů, které jsou symbolem neúprosnosti a dokonalé spravedlnosti života. V každém ze spárů se nachází jedno oko, kterým Bůh pozoruje celý Vesmír a nic mu nemůže uniknout. Kolem Slunce jsou pak čtyři znaky znázorňující čtyři předchozí období (období Jaguárů, Větru, Ohnivého deště a Velké vody), jež tvoří pohyb. Kolem středního prstence nalezneme prstenec dnů, následovaný dalším prstencem se znaky do tvaru písmene V znázorňující propojení s planetami.

Původ aztéckého kalendáře

Pokud bychom pátrali po původu aztéckého kalendáře, dostali bychom se pravděpodobně na území současného Mexika, do dob starověkých národů Střední Ameriky. Vytvoření tohoto kalendáře je totiž připisováno národu Olméků, kteří na tomto území žili v období 1500 až 1200 před naším letopočtem. 

• První podoba kalendáře, označovaná jako Kámen Slunce, se dle archeologických průzkumů nacházela v katedrále Ciudad de México v podobě kruhového monolitu z bazaltu, který měřil v průměru 3,6 m, na tloušťku měl 1,4 m a vážil neuvěřitelných 25 tun.
  
  
• V době Aztéků byl tento monolit umístěn na vrcholu pyramidy zasvěcené bohu deště Tlalokovi a bohu válečnictví Huitzilopochtlimu.
  
  
• Při španělských nájezdech byla pyramida zničena a Kámen Slunce zakopán, aby byl ochráněn před modlářstvím.
  
  
• K jehoznovuobjevení došlo v Tenochtitlanu, starém aztéckém centru, při opravách katedrály, až v roce 1790.

Život v cyklech

Dávní Aztékové chápali plynutí času v cyklech – vše mělo začátek a konec. Dokonce i život následovaný na svém konci smrtí předznamenával jistotu znovuzrození (docházelo k přechodu z pozemského života do další existence v některé z mnoha vrstev prostoru Vesmíru). Tento neustálý koloběh života pak promítli i do svého kalendáře.

Dvojí pojetí aztéckého kalendáře

Aztécký kalendář sloužil k astronomickým i astrologickým účelům, proto je rozdělen do dvou částí:

Xiuhpohualli 

Tento kalendář sloužil jako sluneční či civilní, tedy zejména k počítání dnů. 

• Ve svém reliéfu, mimo jiné, zachycuje symbolicky jednotlivé cykly Slunce, fáze Měsíce a Venuše, roky Marsu a Merkuru, pohybu Jupiteru a Saturnu, ale i různá souhvězdí či periodické návraty některých komet.
  
  
• Zaznamenává také délku a způsob měření pozemského roku – toto měření by dle názorů některých badatelů mohlo svou dokonalou přesností nahradit používání kdejakého kalendáře, včetně našeho gregoriánského.
  
  
• Lidé se podle něj řídili také s ohledem na každodenní život – uváděl například čas sklizně, začátek a konec cyklů či dny vhodné pro obětování bohům.
  
  
• Ve svém pojetí zahrnoval 365 dní rozdělených do 18 měsíců po 20 dnech (každý z těchto dní byl propojen s božstvem). Na konci každého roku pak následovalo pět takzvaných prázdných neboli fatálních dnů, které byly věnovány půstu, odpočinku, vzpomínkám a úvahám. Nesměly se během nich provádět žádné zásadní činnosti, protože by přinesly smůlu, ani opouštět domovy.

Tonalpohualli 

Tato část kalendáře znázorňovala vzájemné propojení přírody, člověka, Země, planet a hvězd. Sloužila tedy k prorockým účelům, kdy z ní bylo možné vyčíst nejen osudy jednotlivých lidí, ale také osudy národa či celého světa.

• Tuto část tvořilo 20 měsíců po 13 dnech, tedy celkem 260 dní – jednalo se o kombinace názvů 20 dnů z části Xiuhpohualli s číslováním od 1 do 13.
  
  

• Dnes můžeme tuto část označit jako astrologický kalendář , jelikož předpovědi z něj byly stanovovány na základě vlivu božstev v různých časových úsecích.
  
  
• Pokud si kladete otázku, proč těchto dní bylo 260, pak by odpovědí mohlo být zkoumání vědců, kteří přišli s názorem, že se jedná o počet dnů mezi dvěma postaveními Slunce v zenitu, ke kterým dochází na 15 ° severní zeměpisné šířky, tedy na rovnoběžce procházející Střední Amerikou, a to od 30. dubna a 13. srpna. Mezi prvním a druhým zenitem uplyne 105 dní, avšak od druhého zenitu si na ten první musíme počkat přesně 260 dnů.

Symbolika uchvacující i v dnešních dobách

Propracovanost, přesnost a dokonalost aztéckého kalendáře zahalená závojem mystiky jsou důvodem, proč je tento kalendář vyhledáván i v dnešní době. Slouží jako symbolika propojenosti člověka nejen s přírodou, ale celým Vesmírem, i jako symbol pomíjivosti času a neměnnosti dávno vyřčených pravd. Pro jednotlivce představuje také jakýsi symbol sebereflexe, uvědomění si vlastní podstaty a propojenosti se vším kolem. 

Aztécký kalendář vyrábíme ve dvou stylech: Dřevěný obraz na zeď - Aztécký kalendář 3D a Aztécký kalendář z masivu.